Tak jsem zase zpátky! A v plné parádě! Dneska bych se tu chtěla rozepsat, jak jsem se mořila s autoškolou a jak jsem nemohla číst.
Autoškolu jsem měla v úmyslu začít dělat až o prázdninách, abych na to všechno měla klid a čas. Jenže pan instruktor se zná s mamkou a řekl jí, že je to lepší dělat před prázdninami, že o prázdninách to chtějí dělat všichni (správně, teď ve městě pozoruju, jak je jich všude habaděj). Rodiče to se mnou probrali a ještě ten den (začátek května) jsem šla na první hodinu. Po dvou týdnech jsem měla první jízdu. No, jízdu. Jezdila jsem na parkovišti dokola - učení rozjíždění.
Takhle to chodilo - jízdy a učebna - asi měsíc. Po měsíci řekl instruktor, že hodiny teorie ruší a abychom si začali dělat cvičné testy. Já jsem si stáhla do tabletu (spíše do tablety, protože má růžový obal, takže je to holka a ne kluk :D - ano, moje logika věci) aplikaci s otázkami. Dlouho jsem to flákala, ale když mi 30. června navrhl termín 12. a 13. července, dělala jsem testy každý den stále dokola.
S jízdami to bylo trošku horší - měla jsem dobré a špatné dny. Ty špatné dny se projevovaly tak, že na co jsem sáhla, to se pokazilo. Nejčastěji to bylo po tom, když jsem pomlouvala jednu krávu od nás ze třídy, která nerozeznala naftu od benzínu (když vešla do třídy, celé místnosti se snížilo IQ na -120). Říkala jsem si, že je to trest za to, že ji pomlouvám (ale že ona pomlouvá ostatní, to nikomu nevadí, že?!). Nejhorší to bylo s cyklisty a překážkami. Překážky alespoň stály, ale cyklisti! To jsem jednou chtěla předjet starého pána na kole u nás na vesnici před zatáčku - asi 50 metrů před zatáčkou, dál je plná čára -, tak jsem hodila blinkr, přidala plyn, chtěla ho objet, ale on se tak nějak zakýval, jako kdyby chtěl každou chvíli spadnout pod kola. Dostala jsem kartáč, že musím jezdit dál (přitom jsem teď jela a řekl mi, že nemusím jezdit tak daleko). Nebo jsem předjížděla traktor na rychlostní silnici. Ach bože.
Ale musím přiznat, že jsem měla ze zkoušek strach. U testů v úterý jsem naštěstí měla rozptýlení, protože kluci, co ty zkoušky dělali se mnou, pořád o něčem mluvili. Musím se pochválit, udělala jsem je na 49 z 50. Včera jsem měla jízdy. Bála jsem se, že se mě zeptá na něco z techniky (bála jsem se, že mi inspektor řekne, abych vyměnila kolo). Naštěstí komisař, kterej to zkoušel, byl nemocný. Napřed ty jízdy dělali ti dva kluci. Začínali v 8:30, přijeli nazpátek v 9:30. Já jela od 9:45 do 10:15 po městě, žádná sídliště. Dokonce jsem hezky zaparkovala a on mi řekl, že jsem to udělala (měla jsem celý den žaludek na vodě a když to řekl, málem jsem se rozbrečela). Dneska jsem si to vyřizovala. Za 20 dní budu mít řidičák, juchůů!!
Takže z toho vyplývá, že na knížky jsem jaksi neměla čas. Ale dočetla jsem Kostičas a dočítám Paní Bovaryovou. Přečetla jsem Fangirl. Čtu knížky na maturitu. Na konci roku nás vyděsili tím, že chtějí změnit kánon (vyhodit třeba tak dobré knížky jako jsou Pýcha a předsudek, Jana Eyrová nebo Povídky malostranské), ale naštěstí to neudělali. Čtu Kytici, pak musím nějakého Čapka a Krále Lávru. Všechny moje rozbory budu přidávat na blog, teda alespoň doufám. Víte jaká jsem slibotechna, ne? :D
Ale musím se ještě připomenout s posledními čtrnácti dny školy (končili jsme o týden dřív, heč!). Ve středu 15. června jsem jela do Osvětimi. Slibovali, že bude pršet, ale nakonec bylo 31 ve stínu. Bylo tam tolik lidí, prohlídky jako na letišti. Dostali jsme sluchátka (něco jako rádio, průvodce mluvil a my jsme to slyšeli). Samozřejmě já pípala na bezpečnostní prohlídce (koho by napadlo, že pásek od Číňanů bude fakt z kovu) a nešlo mi to přenosné rádio. Pak jsem se pařila při prohlídce Osvětimi 1. (to jsou cihlové domy, brána Arbeit macht frei a krematoria). Měla jsem z toho zvláštní pocit, hlavně na konci prohlídky 1. části - prohlídka cel a krematoria byla opravdu emotivní a běhal mi mráz po zádech. Hned po prohlídce jsme udělali tržby místním prodejcům, když jsme vykoupili stánky se studenými nápoji. Dále jsme jeli do Březinky (2. část, 3. část rozbombardovali Spojenci), která je opravdu drsná, mnohem horší než Osvětim. Lidé se tam rozptýlili a Slunce zašlo za mrak. Tam mi vstávaly vlasy na hlavě. Ano a po výletě jsem dostala úpal a bylo mi špatně ještě týden.
Následující pondělí jsem absolvovala v workshop psaní, který pořádala knihovna, ve které pracuji, a musím říct, že mi to opravdu pomohlo. Bylo nás tam jenom 5 + profesorka, ale nás 5 holek z naší party a správně praštěnej knihovník (tohle myslím v dobrém!) je opravdu zajímavá kombinace!
A hned v úterý jsem jela na Steva Vaie - to bylo naposled, co jdu na koncert někoho, od koho jsem slyšela jednu písničku. Bylo to dobré, ale poslední dobou mají všichni muzikanti pocit, že to v klubech musejí dost osolit (osolené to bylo i na AC/DC, ale to jsem měla špunty v uších. Naopak Pentatonix, kteří byli ve Fóru Karlín, byli na jedničku - proč tak nemůže být každý koncert?). Bylo to nejšílenější představení, které jsem kdy viděla, navíc na úvod začal s takovou tvrdou písničkou, že jsem měla co dělat, že jsem neutekla. Ale o tom jindy. Ke koncertům tohoto roku se vrátím v dalším článku.
A knihovna? Dneska jsem tam byla poprvé, teď zase 14 dní nebudu. Strašně se tam těším, dneska to bylo super!
Přeji vám hezké prázdniny, ještě se uvidíme!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Budu ráda za každý váš komentář. :-)